Postavit rozhlednu vysokou tak, aby bylo z ní vidět vše. Vše co je, vše co není. Vidět to co není. Nejde vidět ani potmě i když nic nevidíte. Vidíte tu tmu. To černo, které vše pohlcuje a zakrývá a i když věci potmě vidět nejsou oni přesto stále setrvávají na svých místech. Strach z neznáma, strach ze známa. Je vidět stejně jak potmě, tak za světla. Abych nezapoměl na schody, na žebřík, na spáry, vrtulník, katapult, pružnou gumu, pomoc přítele, horu ve stejné výšce a blízkosti, lano, mačky, jeřáb, ještěrku, padák, fošnu, nakloněnou rovinu a kladku. Nyní jsme na hoře a ani nevíme, že díky přitažlivosti, stojíme vlastně hlavou dólu. Za vším hledej ženu, ale co mám hledat, když jsem ženou, co mám hledat za mnou. Samu sebe? Vidím jak se dívám na muže. Co stojí na majáku a ani neví, že dělá stojku. Tak mu z kapes padají věci nehledě na přitažlivost.