Sedíc na lavičce červené barvy, trutnovského amfiteátru, očekávám vystoupení člověka jež dělá své povolání už 40 let a za tu dobu ho za nic nevyměnil. Může se zdát, že vykonávat jedno zaměstnání po tak dlouhou dobu, může být stereotypní a že tento člověk nic jiného neumí, ale když to umí a ještě navíc pořádně se 100% nasazením a bez polevování od začátku do konce, zaslouží si obdiv nebo respekt.

          Sedím a čekám jako puma na svou kořist. Zazněl první tón a v tu ránu je celé hlediště na rukou i nohou, včetně mé maličkosti. To co se děje na pódiu, kde tento ‚‚stařík‘‘ věku šedesátičtyřletého, zběsile křepčí, tančí, skáče do diváků min. 10x za vystoupení a navíc k tomu zpívá, z toho smekám klobouk, který nemám na hlavě. Samozřejmě nic není bez pomoci. Jako pes utržený ze řetězu svým vystoupením zastavuje čas. Tím řetězem je myšlena asi 40 metrů dlouhá šňůra od mikrofonu, kterou jeho asistent zkušeně drží v rukou a ovládá tak nezvladatelné. Popuští, přitahuje, tahá stařečka zpět jak rybář bojující s dravou rybou na udici. Bez něho a s bezdrátovým mikrofonem, kdoví kam by až doskočil. Čtyři přídavky a mistr se loučí. UFF. Bylo to vystoupení jež zvedá ze židlí a při kterém nohavice vlají. Jak zpívá jeden nejmenovaný David: ‚‚Z toho kluka bude vážně šoumen‘‘. Ano, bude, je a byl. Iggy Pop v Trutnově.