Tak nedůvěru v sobe vloženou, začal Jarčík, při sobě držet a všemožně ji přiživovat a najednou život byl mu lehčím vše mu šlo od ruky a co nešlo na to našel si výmluvu, že on za to vlastně nemůže, protože blá blá blá, kecy prdy. To šel jednou takhle štípat dříví, jenže sekera se mu zdálo moc sekernatá, s tímto štípačem to tedy nepůjde a navíc to topůrko je moc dřevěné, co kdyby náhodou, vyskočila z něho tříska, odrazem od sekernické části sekery, by se mu odrazila do očí, ty by vypíchla a ještě navíc by si mohl taky zadřít tu onu zminovanou třísku až do ruky. Jarčík leží v posteli a přemýšlí jak naštípat ono dříví, když onou nebezpečnou sekerou to nejde. Zčistajasna z nebe spadne sekyra s umělohmotnou rukojetí, na níž se skví nápis, ÚPLNĚBEZTŘÍSEK2000, sekera nové generace.

Jarčík si ji prohlíží, kroutí hlavou a ještě s ní i vrtí, což mu je možná ku prospěchu. Problém třísky je vyřešen, ale co když onen plast je nebezpečným, může být vyroben z ropy a ta je jak známo hořlavá. Třením jeho ruky o topůrko by se mohla vznítit a on by mohl uhořet, což by se mu nelíbilo i když teplo a slunečné dny má rád, ale čeho je moc toho je příliš a někdy i hodně. Ne ne, radši ji nechá být.  Leží si dál a přemýšlí jak to dříví naštípat, aby se nestalo neštěstí.

Mezitím v hlubokohusté džungli, plné uíííí, kvííí kvíí, hega hega, umbala umbala, patakvů patakvů a jududududů, letí touto zmiňovanou džunglí letadlo, jež je řízeno. Nenaráží do stromů, nezaplétá se do lián a ani do zvířátek k životu v džungli určených. Jak jste už jistě sami poznali, to letadlo bylo navrženo pro let skrze džungli, aby nikým neviděno a neslyšeno létalo skrz. To letadlo řídila vlastní síla sebepoznání, tento ovladač jenž byl věren svému jménu ovládal sám sebe. Ne to sou kecy. Toto letadlo řídil Jarčík svými myšlenkami. To je taky lež. Jarčík je rád, že nenaštípá dříví, notabene, aby řídil letadlo. Tento odstavec jest smyšleným výmyslem důmyslného Jarčíka, aby od sebe odvedl pozornost, protože stále ten dobytek nenaštípal to dříví, ale my chytří čtenáři jsme na něho nezapoměli.

Tu najednou, jdou okolo ležícího hocha, který neštípe dříví. Ano, je to on myslíte si jeho jméno správně. Dva dřevorubci s dobrými srdci. Chtějí mu pomoci. Nemají to srdce ho takhle vidět neštípat. Jeden z nich mu dává své dřevorubecké srdce, aby hocha něčemu naučil a záhy umírá, druhý to vidí a umírá též. Jarčík to vidí a říká: „štípali a přesto umřeli“.