Ono to plánované hospodářství myšlenek, je věc zajímavá. Můžeme naplánovat, veliké spousty věcí, bez toho aniž by jsme potřebovali cokoli z hmotných statků svých, či svých blízkých. Platíme však svým časem a svou energií jež je k nezaplacení. Pojďme tedy mlátit prázdnou slámu. Otázka je, jestliže je výše zmiňovaná sláma prázdná. Kde je to zrno a kdo ho vymlátil. To stvoření se jmenuje Zrnovník mlátivý a živí se především věcmi jež už byli udělány. Tedy tovarem pocházejícím z lidské produkce. Proto se mu často stává, že strádá hlady a očmuchává okolí, kde by co pojed. Je to smutné, ale na druhou stranu, stvoření jež zove se Prázdník přítulný, je nadšeno. Živí se právě onou prázdnou slámou a svými mohutnými kusadly rve si tu slámu do hrtánu. Tyto dvě stvoření bydlí spolu v jedné noře. Soužití je to zajímavé, když jeden trpí, druhému je dobře. Není to škodolibost.      Nenávist a závist mezi nimi nepanuje. Oba dobře ví, že jednou máš a jednou nemáš.