Z Atén vyrazil jsem časně z rána. Batoh můj houkal jako parní lokomotiva, ale jak dobře víme, lokomotivy se v Aténách nevyrábějí a navíc jsou velmi těžké k přenosu jedním člověkem. Čili obsah mého batohu obsahoval tvory jež jsou v Aténách hlavním vývozním artiklem. Cesta mi příjemně ubíhala a moudrost v mém batohu se pomalu přenášela i na mě. Přede mnou se objevoval mohutný hvozd, jež stál v cestě do města Snobopolis. Hvozd by nebyl tak temný, kdyby nebyl plný odpadního dříví, jež lidé ze Snobopolisu do lesa nosili, jelikož topili plynem a držíce se hesla, každému co jeho jest, vraceli dříví tam kam patří. Poptávka po sovách v tomto městě byla veliká. Lidé zde rozumu moc nepobrali a jedna středně velká sova, stačila k nabití rozumu pro jednu snobopoliskou rodinu na jeden měsíc.

Jdu lesem a hvízdám si píseň. Bum temno. Probouzí mě hlas a já ještě v mrákotách poslouchám hlas loupežníka jež mě přepadl. ,,Sakra pes, to mám, ale pech. Zrovna já, přepadnu obchodníka s moudrostí a jak každý dobře ví , na koho moudrost sedne, ten se jí minimálně měsíc nezbaví. Co teď s tím. Já jako loupežník  jí moc nepotřebuju. To ještě, abych začal přemýšlet o tom, že přepadávat a loupit je špatné a že bych si měl najít poctivou práci.´´ To už jsem se vzbudil a povídám. ,, Jak dlouho trvá taková příprava na loupežné přepadení? Loupežník odpovídá: ,,No asi tak osm hodin, to záleží na okolnostech, někdy čekáte, dva dny než jde někdo kolem a to musíte mít sakra štěstí, aby ještě nesl něco užitečnýho, ne jako Vy a ty vaše sovy.´´  ,,No a tak si to spočtěte,´´ povídám: ,,Mě cesta z Atén do Snobopolisu trvá šest hodin, výdělek je zaručen, pojďte nosit se mnou, budete mít míň práce a více peněz. Loupežník souhlasil a tak jsme začali pracovat spolu. Každé dva dny jsme nosili sovy z Atén, jelikož obyvatelé Snobopolisu, užívali sovy nepravidelně a při zpáteční cestě se naše záda prohýbala pod nákladem dříví, jež jsme nesli do lesa.

Měsíc od našeho setkání, jsme zase nesli dříví do lesa, když v tom BUM. Zase jsem měl temno před očima a nad sebou slyším hlas svého spolupracovníka: ,,Já mám, ale pech. Přepadnout v lese obchodníka s dřívím.´´ Tu jsem si uvědomil, že mu došla dávka sovy a on zase přešel do svého obvyklého stavu před použitím výše zmiňované sovy.

Konec.