Za šesti bylo. Za sedmi nebylo. Horami řekami, takové království akorát a tam si každý mohl užívat, jak jen chtěl, velkého množství Ality.

     Alita byla mladá, na svůj vysoký věk, velmi vyspělá dívka a její apetit tradá. Byl znám v celém širém království. Jež se jmenovalo nejužší. Jelikož ani ona nebyla nejširší. Jasně a jistě v sobě cítila i myšáky nejmenší a žádný z nich nebyl odmítnut, ale běda, když byl myšák omítnut, sýrem čí tvarohem jiné Ality. To byl rázem oheň na střeše a vše co mělo nohy a nebylo zrovna v sobě utíkalo plaše. Jen lid, kterým scházelo „O“ z břízkového království, mohli na alitu dělat dlouhé „Ó“ na nich se nic nepoznal „Ó“.

        Bohužel Alitě na jejím exu scházelo „S“. Hledala ho všude možně. Za pecí za plecí, za pící a za pecnem, ale nikde „S“ nebylo. V tom co to slyší její uši. Venku jakési syčení. Venku vida plaziv se obrovitý Hadozloděj , jménem Uschi. Alita zručně jej lapila. „Vrať „S“ ty Hadozloději, Francouzsky řeknu ti Lé pila, mrtvý skončíš v tomto ději“. Alita zuřivě snažíce dosáhnout svému exu „S“, krutě Hadozloděje do sebe ukrývala, doufajíc, že tak svého „S“ dosáhne. „Alito! Ty moudě!“. Říká Hadozloděj. „Mnou se akorát ucpeš. Já nejsem žádné chucpe...........š a svého „S“ tímto způsobem nedosáhneš. „S“ má každý své vlastní od přírody. Naslouchej svému srdci a nejdeš ho.“ Alita řekla: „ Děkuji ti moc Hadozloději a promiň mi ten vsun.To nic“ řekl Hadozloděj. „Máš ve svých rukou um“ a tiše se odplazil do oranžové záře právě zapadajícího ranního slunce, za doprovodu statného sumce.

        A tak „es exu alita“ našla svůj vrchol. Dobrou noc děti.