Kladivový otok.

Přeskočil jsem řeku.

Vůbec jsem do ní nevstoupil.

Z plna hrdla z ní však tyl.

Blá blí blá blou.

Pokračuji s básní tmou.

Otokem způsobené divy.

Zmlaťte je prosím kladivy.

Otevřené okýnko,

spoustu věcí způsobí.

Lidi vůkol vůbec neznám,

navzájem se pozlobí.

Otok vzniklý z průvanu,

který za nic nemůže.

Doma mám plnou kaprů vanu,

žádný z nich ani neřek,

že vám o tom pořád melu,

to ta příchuť bešamelu.

Evokuje ve mě trsy,

ať sou takové jaké jsou,

mocnou sílu mají  zlou.

Jak je to zlé být takhle fixován?

V tomto jsem nebyl vychován.

Koukat na věci z povrchu.

Omlouvám se vám i vším.

Vadí mi mít tuto poruchu.

Není to pro mě navždy vším.

Kurvadrát, neni to prdel,

vždyť já si někdy sám sobě smrděl.

Zhnusen, zlý a otráven.

Poslal jsem zlobu z nitra ven.

Kráčím teď nohama na zemi,

chorobu zanechav v přízemí.

Kouknul sem se do zrcadla,

teď vykrádám Nohavicu.

Toho špeku toho sádla,

Hlava Havla, tělo Ramba,

Někdo hezký na mě kouká,

podivuji se kdo to je.

Jak oslík vesele dělám ÍÁ, ÍÁ.

Vždyť sem to Í já, Í já.